Význam Tvarožné z hlediska osobností a událostí

K významu Tvarožné
V rámci objektivity je nutno konstatovat, že Tvarožná patřila k obcím jakých na Moravě v dávné historii vznikaly desítky a stovky. Ve své minulosti byla typickou zemědělskou vsí, jejíž význam stoupl bezpochyby ve XIV.–XV. století, kdy se rozrostla spojením vsí Važanic a Tvarožnic. Samotný fakt, že je zde dokladován kostel sv. Mikuláše již v r. 1388, a sice ve vsi Važanice, svědčí o skutečnosti, že již ve XIV. století se jednalo o místo, které v tehdejší společnosti mělo svůj význam.
Do širšího povědomí se obec této velikosti mohla dostat pouze několika způsoby. Buď jako vhodný předmět majetkových převodů, dědictví, kupů a prodejů. Právě díky takovým událostem se nepřímo dovídáme o nejstarší historii naší obce.
Například: žaloba Jana z Želetavy z r. 1414, nebo zmíněná listina krále Václava II., týkající se obce Tvarožnic. Rovněž doklady o majetkových převodech dokumentují, kdy se začal psát farář z Tvarožny, tudíž kdy již byly vsi Važanice a Tvarožnice sloučené (bylo to v I. polovině XV. století).
Jinou okolností, zvyšující význam obce v nejstarší historii, byla poloha na křižovatce kupeckých cest. Tato skutečnost jistě stála u založení prvního kostela sv. Mikuláše, který byl postaven snad někdy ve XIII.–XIV. století. Vezmeme-li v úvahu christianizaci našeho území (Moravy) v IX.–X. století, vyznívá datum založení kostela ve prospěch významu Važanic - Tvarožné.
V dalších stoletích vývoje obce její význam umocnily osobnosti, které zde působily.

Osobnosti spjaté s naší obcí
V první fázi to byli především kněží. O nejstarších duchovních pastýřích mnoho nevíme. V jejich dlouhé řadě však byly osobnosti, které svým významem přesáhly úroveň venkovských farářů.
První známou osobností byl farář Martin Alexius Vigsius, který ve Tvarožné působil v létech 1665–1668, tedy v období pobělohorském. Zajímal se o přírodu a jako snad první popsal unikátní přírodní útvary Moravského krasu. Ve svém latinsky psaném spise Údolí křtinské, jinak kyriteinské popisuje přírodní zajímavosti v okolí obce Křtiny, včetně krasových jeskyní a propasti Macocha.
Druhým významným knězem byl farář František Schuppler působící ve Tvarožné v létech 1738–1750. V tomto období vrcholil feudální systém, který zemědělskou obec významným způsobem formoval. Do historie vstoupil jako literát a vynikající kazatel. Proslavilo jej dvouhodinové kázání při stoletém výročí osvobození města Brna ze švédského obléhání. Je autorem Památky stoleté – Recessus maris suevici – Co Švejda roku 1645 odstoupiti přinucen byl vydané v Brně roku 1754. Inicioval postavení budovy fary pod kostelem.
V období napoleonských tažení přes Moravu byl farářem P. Václav Bartošek, který zde působil v letech 1787–1813. Byl tudíž také svědkem drancování tvaroženského kostela při bitvě tří císařů v roce 1805.
Po tomto faráři již přichází fáze buditelů. Prvním z nich byl farář Ignác Mayer, který ve tvaroženské farnosti působil v létech 1829–1850 a byl svědkem regenerace obce po přestálých válečných útrapách. Jeho hrob je dodnes označen omšelou deskou ve zdi za kostelem.
Snad nejznámějším knězem v XIX. století ve Tvarožné byl P. Václav Kosmák - „kukátkář“ a spisovatel moravského venkova. Vepsal se nejenom do literatury, ale jeho působení ve Tvarožné v letech 1877–1893 znamenalo rozkvět celé farnosti. Byl iniciátorem významných aktivit v obci, z nichž bezesporu v popředí stojí vybudování nového kostela sv. Mikuláše. Připomíná nám ho pomník pod kostelem a tzv. Kosmákův kříž na místě, kde se při odchodu na nové působiště rozloučil se svými farníky.
A tak by bylo možné pokračovat ve výčtu osobností kněží i ve XX. století, kteří se vepsali do historie obce. Jejich přínos však zhodnotí až naši potomci. Teprve odstup od jejich působení přinese dostatečný časový nadhled. Prozatím snad postačí jejich chronologický seznam:

• P. Miloslav Simonides,
• P. Antonín Straškrába,
• P. Václav Kosina,
• P. Vnislav Fruwirt,
• P. Josef Soukop,
• P. František Adámek,
• P. Metoděj Slavíček.

Osobnostmi, které se významnou měrou podílely na zvelebení obce, byli i purkmistři, rychtáři, radní a starostové. Z celé řady těchto osobností je možné jmenovat mnohé. V této publikaci, navazující na brožuru z roku 1988, se omezíme pouze na některé z nich. Podrobněji se zmíníme o lidech, kteří spravovali obec buď v dobách pro Tvarožnou výjimečných, nebo za jejichž éry došlo k převratným událostem.
První zmínku si bezesporu zaslouží rychtář Jiřík Galle, který již v roce 1627 věnoval kostelu sv. Mikuláše 10 zlatých. Význam takového daru svědčí o velkorysosti - 10 zlatých v té době byly velké peníze. (Pro srovnání uvádíme ilustrační příklad: ještě v polovině XIX. století věnoval císařský dvůr sídlící ve Vídni na kulturní akce na Moravě 50 zlatých.)
Po obléhání města Brna švédskými vojsky a tehdy svědkem i ochráncem Tvarožné před rabováním byl rychtář Jakub Müller (1652).
Francouzská tažení přes Moravu a snad i slavnou bitvu, která těžce zasáhla Tvarožnou v roce 1805 zažil snad rychtář Florián Audy (záznamy potvrzují jeho funkci již v roce 1790).
I. světovou válku a její důsledky pro obec, včetně odvodů mladých mužů, rekvírování zvonů z farního kostela i další útrapy prožíval již jako starosta Rudolf Kaláb, zvolený v roce 1913.
Prvním starostou Tvarožné po pádu Rakouska-Uherska byl Jaroslav Eliáš, zvolený v roce 1919.
Deset let (od r. 1928) spravoval obec Jindřich Galle, první dělnický starosta Tvarožné. Starostu Stanislava Veselého v roce 1945 umučili nacisté v koncentračním táboře. Prvním předsedou MNV po únorovém převratu v roce 1948 se stal Jaroslav Klimeš. Posledním předsedou MNV za komunistického režimu byl Ladislav Toman, který skončil ve funkci na jaře roku 1990.

Ve výčtu významných osobností a rodáků, o kterých je psáno v publikaci o Tvarožné, nemůžeme vynechat v této knize člověka, který se proslavil na jiném poli, než osobnosti předcházející. Výborný muzikant a kapelník Julius Antoš rozdával hudbou radost v Brně a širokém okolí. Narodil se v početné rodině textilního dělníka Josefa Antoše v roce 1898. Měl pět sester a tři bratry, rovněž dobré muzikanty. Potěšil hudbou několik generací hudbymilovného publika a zasloužil by si pamětní desku na rodném domu č. 122.
Osobnostmi pplk. Kalába a generálmajora Liškutína se zabývají kapitoly v knize 700 let Tvarožné.

K událostem, které proslavily Tvarožnou
Za uplynulých 710 let se stala celá řada událostí, které změnily osudy mnoha měst a obcí. Vždyť přes území Moravy se přehnaly války, hladomory, epidemie, požáry i přírodní katastrofy, které zapříčinily nejenom změny, ale i zánik vsí, obcí i relativně velkých městeček. Nepochybně zasáhly s různou intenzitou buď přímo nebo svými důsledky také Tvarožnou.
O mnoha těchto událostech v lokální historii nevíme a můžeme pouze dedukovat z obecných zpráv a z historie Moravy.
Je jisté, že snad největší událostí pro Tvarožnou byl v raném středověku už její samotný vznik – spojením Tvarožnic a Važanic. Důsledkem tohoto spojení je dnešní půdorys obce se širokou návsí, kterou se může pochlubit jen málokterá obec na Moravě.
Významným zásahem do života místních obyvatel bylo určitě i střídání majitelů obce - feudálů, kteří s větší či menší tolerancí vyžadovali plnění tehdejších nevolnických povinností. O vývoji obce v tomto období můžeme soudit z její velikosti, lidnatosti i počtu tzv. „pustých usedlostí“.
Také blízkost zemského hlavního města byla pro Tvarožnou někdy dobrodiním, jindy pohromou. Dvojsečnost svého geografického umístění zakoušela obec ve chvílích, kdy kraj zaplavila vojska válčících stran. Tak s velkou pravděpodobností nesla Tvarožná následky z husitských válek, třicetileté války i vojensky řešených sporů mezi moravskými markrabaty a šlechtou.
Určitě nejvýznamnější událostí, která Tvarožnou dostala do světové literatury i zájmu veřejnosti, však byla až bitva tří císařů, která 2. prosince 1805 zasáhla obec jako místo střetu francouzských vojsk s vojsky ruskými a rakouskými. Této kapitole se však budeme věnovat vzhledem k jejímu významu i pro současnost samostatně.
Bitvou tří císařů však historie zdaleka nekončí. Prusko-rakouská válka ve II. polovině XIX. století znamenala pro obec nejenom rekvírování úrody a zásob, ale také pobyt vojsk se všemi důsledky pro obyvatele.
První světová válka znamenala odchod mladých mužů na frontu, z níž se mnozí nevrátili. O kruté dani svědčí dlouhý seznam jmen na pomníku padlých z let 1914–1918 uprostřed návsi.
V krátkém meziválečném období byla snad nejvýznamnější událostí parcelace velkostatku hrabat Belcredi, o níž se zachovaly autentické zápisy tehdejšího starosty Jindřicha Galleho.
II. světová válka přinesla utrpení obyvatel a její závěr při přechodu fronty i ztráty na životech i majetku. Snad nejznámější se stalo uvěznění tehdejšího starosty Stanislava Veselého a jeho smrt v koncentračním táboře.
Novodobé - poválečné dějiny Tvarožnou rovněž poznamenaly v kladném i záporném smyslu.
Ve vrcholném období socializace vesnice patřilo tvaroženské JZD (jednotné zemědělské družstvo) k nejvýznamnějším v republice. S lítostí však můžeme poznamenat, že po něm zůstal areál zemědělských staveb, které negativně ovlivnily krajinný i historický význam návrší Santon, na jehož jižní straně se nacházejí.
Tvarožná byla jako jedna z prvních obcí v okolí plynofikována, a to znamenalo v 70. létech zvýšení úrovně bydlení nad tehdejší běžný průměr.
Aktivity obecního úřadu po roce 1989 dosáhly takové úrovně, že v letech 1996 a 1997 byla Tvarožná vyhlášena obcí roku v jihomoravském regionu. Ale to už je současnost.

PRAMENY:
Tvarožná, Santon a bitva tří císařů, František Gale, František Kopecký, vydala obec Tvarožná v roce 1998.