Tvaroženský kopeček – Santon

K názvu této přírodní dominanty Tvarožné
Přírodní dominantou Tvarožné, která leží u jižních výběžků Drahanské vrchoviny, je kopec připomínající přilbu. Je zdaleka viditelnou dominantou na jihozápadním okraji katastru obce. Obyvatelé vesnice mu nejčastěji říkají Kopeček, přespolní ho označují jako Tvaroženský kopeček.
Pravděpodobně nejstarším jménem této významné lokality je Padělek. Toto pomístní jméno se svým vývojem vytrhlo z obecné srozumitelnosti, takže mnozí ani nechápou jeho skutečný význam. Podle J. Skutila je tento výraz pojmenováním polnosti tvořící součást rozsáhlejšího pozemku, rozděleného několika majitelům. Teprve později (podle Matějka) získalo toto slovo význam jako označení menšího pozemku přiděleného k obdělávání. Bylo zřejmě odvozeno od slova díl. Ještě později etymologie názvu souvisela se slovesem dělat a byl to výraz pro velmi pracné, ale málo výnosné parcely. V našich vesnicích se při přeměňování padělků na úrodnou půdu i při jejich pozdějším obdělávání dřeli ti nejchudší.
Na východní Moravě a části Slovenska se pojmenování Padělek často užívalo ve významu kopec nebo vrch, což se potvrzuje i v tomto případě. Jméno se na našem venkově začalo v hojné míře užívat v XV. a XVI. století a znovu ožilo po třicetileté válce.
Výskyt jména Padělek nebo Padělky byl častý i v naší obci a okolí. Vždyť josefínský katastr uvádí ve Tvarožné čtyři trati s tímto jménem. Padělky je i název trati mezi Blažovicemi a Jiříkovicemi na levém břehu potoka Romzy. Padělky a Padělky pod mostem jsou trati poblíž Horákova i svažité pole nad zbahnělým rybníkem ve Viničních Šumicích.
Dalším kdysi používaným označením pro dnešní Santon je pojmenování U kaple. Tento název je starší a pravděpodobně i málo známý. Souvisí nejspíš s malou kaplí zasvěcenou Panně Marii na jeho vrcholku.
Samozřejmý je i název Napoleonův kopec. Užíval se od roku 1805 přibližně do padesátých let našeho století a občas se s ním setkáváme dosud.
Dnes se nejčastěji užívá název Santon. Tak je také kopec označen na mapách a pod tímto jménem ho znají i zahraniční návštěvníci. Podle názoru Aloise Slováka, jednoho z prvních historiků bitvy tří císařů a iniciátora stavby Mohyly míru na prateckém návrší, dali kopci jméno Napoleonovi vojáci, protože jim připomínal podobné návrší z jejich egyptského tažení. V arabštině je toto slovo pojmenováním svatého muže nebo poustevníka, ale je ho možné vysvětlovat i jako kapli s hrobem mnicha.
Pravděpodobnější ale je zkrácené Saint Antoine - Svatý Antonín. Jedna hypotéza udává, že francouzští kartografové zaměnili Tvaroženský kopeček s kaplí na jeho vrcholu na levém křídle francouzské armády ve slavkovské bitvě s kaplí sv. Antonína u Újezda na straně opačné. A tak je možné, že název Santon používáme kvůli dávnému omylu.
Dnes používané názvy uváděné i na současných mapách nám označují jako Santon vrch s kaplí. Nižší část návrší směrem ke mlýnu je pojmenována Kopeček.

Pomístní názvy vztahující se k Santonu
Některá jména různých částí Kopečku pocházející z doby dávné i nedávné jsou méně známá. Jsou mezi nimi názvy jednotlivých části návrší, které byly již téměř zapomenuty. Přesto se ještě z různých zápisů dovídáme, že část stráně svažující se k obci se jmenuje První liští, a to až po hřbet skály vyčnívající z ní směrem k Vinohradům. Jménem liští bývalo označeno hned několik území, a to zřejmě podle dříve hojně rostoucích lískových keřů. Nad touto strání je úzký vrchol mířící ke vsi. Výběžek skály na jeho konci byl nazývaný Drdola. Druhá část severní strmé stráně pod kapličkou se jmenuje Druhé liští. Pokračuje až po skalnatý výstupek, kterému se říkalo Švábova skála, protože člověk toho jména z ní kdysi lámal kámen. V této stráni je také malá plošina se skalnatou stěnou. Tomuto místu se dříve říkávalo U tří borovic., Později tu stávala junácká chata a vžil se název U junáka, ale dnes už není po stavbě a po tomto jménu ani památky. Další část stráně od Švábovy skály až po žleb pod mlýnem se jmenuje Třetí liští.
Spodní část žlebu v místech, kde dnes rostou modříny, míval název Boří a žleb sám byl nazýván Houpačka nebo Kolíbka. Další část této strany Kopečku se jmenuje Na skalách a táhne se až ke skále, odedávna nazývané Hrubá skála. Nad touto skálou je rovina, o které víme, že zde mívalo cvičení jízdní vojsko rakouské armády (doloženo roku 1885). Dnes je náhorní rovina Hrubé skály spoutána asfaltovým krunýřem dálničního odpočívadla a stav přírody v jeho okolí nám ukazuje, jak krutou daň platíme za civilizační vymoženosti.
Před mlýnem býval lom na štěrk používaný na opravu cest ve vsi, dávno však zaniknul. Na Kopečku se pásával dobytek a někdy i koně, když bylo v nížině Pod kopečkem mokro. Koně se pásali i Pod kopcem, V dílích a U lesa, ale byli vyváděni jen v neděli nebo v noci. Pásl je hutař, za odměnu dostával pecen chleba, zřídka i peníze.
Krávy měly na Kopečku místo stále. Postupem času obyvatel přibývalo a mezi majiteli dobytka vznikly nesváry. Proto bylo v létech 1881-85 ujednáno, že nížina Pod kopečkem se ponechá na louky, cesta, která tehdy vedla blíže panského pole, se posunula pod severní stráň a nížina, která byla dost suchá a na louku se nehodila, byla rozdělena na dílce a dána do pronájmu.
Na sever od pastvisek bývala cihelna, naproti ní končily louky určené pro pastvu s náspem zvaným Sklep. Další louku jménem Obecnica poblíž Hrubé skály užíval ten, kdo měl na živení obecního býka. Jednu louku zvanou Rybník zase vyměnil, jak ještě starší lidé pamatují, líšeňský velkostatek za část pole zvanou Pastviska.
O celý Kopeček a nížinu i s loukou Rybníkem se před dlouhými léty vedl mezi obcí a velkostatkem spor, který skončil ve prospěch občanů Tvarožné. Starousedlíci, kteří Kopeček neměli připsaný gruntovně, jej pak ponechali obci. Dnes je tedy Kopeček majetkem obce.
Nížina bývala velmi nerovná, byl na ní močál s vyvýšeninami. Dokud nebyl potok regulovaný, rozlévala se při větších deštích voda a přinášela bahnitý nános nebo tvořila výmoly. O nerovnosti nížiny svědčí zápis o tom, že vedle louky patřící faře měla nížina takovou hloubku, že i při suchu „pasoucí se kůň v tom místě nebyl vidět z místa jiného“.
Kopeček je zalesněn. V dřívějších dobách býval porostlý hlavně duby, habry a lískovými keři. Ve starých pramenech se dochoval záznam o tom, kolik zaplatil za dubovou hřídel (dub pocházel ze Santonu) mlynář z nedalekých Jiříkovic. Později stromů ubývalo. V jedné kapitole Pamětní knihy obce se dočteme, že: „... staré stromy se postupně vykácely a mladým se nevěnovala pozornost. Nepřispívalo ani pasení dobytka“. V té době byl Kopeček porostlý keři a travou, stromy jen málo. Tento neutěšený stav byl napraven v letech 1888-90, přičiněním tvaroženského faráře Václava Kosmáka a starosty obce Jana Blaháka. Sám Václav Kosmák byl náruživým včelařem, a proto byly na jižní svahy vysázeny akáty. Severní svahy Kopečku byly osazeny jehličnany: borovicemi a modříny.
Kopeček je také významnou botanickou lokalitou. Díky osmdesáti druhům teplomilné květeny byl dokonce vyhlášen chráněným územím.

Stavby na Santonu
Na vrcholu kopce byla asi v roce 1700 vystavěna kaplička Panny Marie, „dílem zděná, dílem dřevěná“. Stála až do roku 1786, kdy byla zrušena. Její jmění 2437 a 1/2 zlatých bylo přikázáno tvaroženskému kostelu.
Brzy byla zase obnovena, ale v prosinci roku 1805 ji zbořili francouzští vojáci opevňující kopec. Několik let po bitvě byla postavena znovu. Její stav však neodpovídal představám pobožných tvaroženských občanů, a tak byla v roce 1832 znovu upravena. Velkou opravu prodělala kaplička v roce 1928. Tehdy tesařský mistr Dvořák z Jiříkovic vyměnil vazbu, byla obnovena vížka a na střechu položena eternitová krytina. Do báně pod křížem vložil při této příležitosti starosta Jindřich Galle časový záznam.
Na jihozápadní části Kopečku stojí historická stavba bývalého větrného mlýna. Místu ještě dnes říkáme U mlýna, dříve U větřáku. Podle známých badatelů, autorů prací o moravských větrných mlýnech Vařeky a Buriana, byl tento mlýn doložen v roce 1870. Zápisy z líšeňského panství, ke kterému Tvarožná dříve patřila, však hovoří o mlýně ještě dříve. Není však zatím známo, zda tento mlýn stával na stejném místě jako ten dnešní. Současná architektonická dispozice je výsledkem několika etap stavebních úprav a modernizací.

Santon a Tvarožná
Kopeček býval oblíbeným cílem výletů, které pořádaly různé spolky. Občané se při nich většinou veselili při hudbě a výlety tak přinášely zábavu i příspěvek do vždy potřebné pokladny. Dokládají nám to soudobé zápisy, zvláště pak ze Sboru dobrovolných hasičů ve Tvarožné a odboru Národní jednoty moravské.
Zapálením hranice se slavily svátky, a to:
• 5. července Cyrila a Metoděje a
• 6. července Mistra Jana Husa.
Tato tradice pokračuje v menším rozsahu do současné doby.
Pro včlenění do života obce byly důležité komunikace na Santonu. Nejbližší spojnicí mezí vsí a kapličkou je pěšina podél jihovýchodního úbočí. Po své levé straně míjí pole, které patřívalo Juliu Brzobohatému, pozemku se proto hovorově říká Julčák.
V horní čtvrtině bývala cesta velice příkrá a neschůdná. V roce 1926 na ní proto bylo položeno 26 betonových schodů, vyrobených místním cementářem Václavem Šlezingrem. Podnět k této úpravě dala Klára Chaloupková, manželka stolaře. Spolu s Boženou Kalábovou, manželkou rolníka z čísla 11, podnikly po obci sbírku, která vynesla 500 korun. Navíc někteří občané zaplatili cenu celého schodu, což činilo 62 korun. Pokladníkem sbírky byl manžel Boženy Kalábové Rudolf, dozor nad celou úpravou převzal Jan Švábenský z čísla 22. Na jaře roku 1931 byly schody serpentinovitě upraveny, aby byl výstup pohodlnější.
Současně také pokračovalo zalesňování Kopečka. O dva roky později, v roce 1933, byly tyto akce organizovány jako pomoc obce nezaměstnaným v době tehdejší hospodářské krize.
Druhá přístupová cesta vede na Kopeček ze strany od mlýna. Také tato strmá a těžko schůdná stezka byla na jaře 1934 serpentinovitě upravena. Oblastí Santonu prochází ještě několik cest a pěšin: Ke mlýnu, Přes Drdolu, Pod kopečkem, Kolem Hrubé skály a další.
Od kapličky je při příznivém počasí pěkný rozhled na všechny strany. Na východě vidíme šumické lesy a otevřenou krajinu ke Slavkovu a Vyškovu, na západě nová brněnská sídliště vyrostlá na slatinských a líšeňských svazích. Na jihu se za dobré viditelnosti po pravé straně prateckého návrší zřetelně rýsuje silueta Pálavy.
Osou tohoto přívětivého kraje je tereziánská silnice Brno - Olomouc a již několik roků také dálnice. U silnice stojí na místě bývalého zájezdního hostince, vybudovaného sokolnickou vrchností, motorest Rohlenka. Zdaleka viditelným poutačem je větrná elektrárna. Na parkovišti motorestu ve směru od Brna zaujme návštěvníky litinová socha rakouského granátníka. Ve směru ke Šlapanicím dominuje krajině historické návrší Žuráň s pradávnou minulostí, doloženou archeologickými výzkumy a proslavené v roce 1805 jako velitelské stanoviště francouzského císaře Napoleona. Na severní straně se za tvaroženskými vinohrady bělají vápencové skály lomu u obce Mokrá.
Kopeček je krásný v každém ročním období. Na jaře, když na něm kvetou fialky, akát a modrý bez, v létě sluncem rozpálená země pronikavě voní mateřídouškou, na podzim se oděje pestrými barvami žloutnoucího listí, i v zimě, kdy zadumaná příroda sbírá síly k novému jaru.
Nebude nadsazené tvrzení, že jenom málo obcí v okolí má takovou zajímavou lokalitu, jako je náš Kopeček. Snoubí se v něm krása přírody se zajímavou historií. Proto je na nás, občanech naší vesnice, nebo jak my, Tvarožňáci, říkáme, dědiny, abychom si tohoto vzácného pokladu vážili a uchovali ho pro ty, kteří přijdou po nás. Vždyť slovo dědina má původ ve slově dědit, a tak jako my jsme zdědili tuto půdu a domy po našich dědech a otcích, je naší povinností tehdy, až se čas naplní, předat toto bohatství zase našim synům a vnukům s pocitem, že jsme nic nezanedbali.

PRAMENY:
Tvarožná, Santon a bitva tří císařů, František Gale, František Kopecký, vydala obec Tvarožná v roce 1998.