Pověsti a legendy z Tvarožné
V obci a okolí se vypráví několik pověstí a legend. Některé se vážou k Santonu, jiné k bitvě tří císařů, další k událostem, nebo místním částem. Generace našich předků si je předávaly ústním podáním. Jak už to v těchto případech bývá, některé z pověstí mají reálné jádro, jiné rozvádějí epizodické události a v mnohých se odráží fantazie jejich vypravěčů.
Veligrad
Bývalý předseda MNV Metoděj Omasta rád vyprávěl o nejstarším osídlení Santonu. „Kdysi dávno na Santonu, nebo jeho úpatí stávala prý osada Slovanů s názvem Veligrad. Zanikla prý někdy na začátku XII. století a dala základ slovanským Tvarožnicím, podle této legendy odvozených od slovanského kmene Tvarožniců“.
Tvrz u staré vandrovní cesty
U staré cesty spojující Brno a Olomouc, procházející na severu od dnešní Tvarožné na úpatí Vinohradů, stávala prý tvrz. Údajně ještě při obléhání Brna Švédy byla ze studny této tvrze čerpána voda pro obléhatele, kteří v širokém okruhu kolem Brna rabovali a sužovali místní obyvatele.
Do podzemí této tvrze nebo některé ze souvisejících budov se prý propadla kráva, se kterou hospodář jménem Jedlička oral v trati nad Hlinkami.
Studánka s léčivou vodou
Pověst o studánce s léčivou vodou je významná tím, že stála u zrodu tradic tvaroženských poutí. Podle ní byla na severní straně Tvaroženského kopečku od nepaměti studánka s pramenitou vodou. Léčivou moc její vody na oční neduhy prý zjistil jeden pocestný, který si ve studánce umyl oči a uzdravil se. Zpráva o vyléčení se rychle šířila. Místní občané, ale i obyvatelé okolních obcí postavili na Kopečku dřevěný mariánský sloup v místě dnešní kaple a pořádali k němu děkovná procesí.
Brněnská kapitula nejprve zázračné uzdravení ignorovala a poutě zakazovala. Lidová tradice však byla silnější. Posléze dala podnět k vybudování kaple zasvěcené Panně Marii Sněžné, pravděpodobně podle dne, kdy k údajnému zázračnému uzdravení došlo. Od sedmnáctého století jsou poutě pořádány s církevním požehnáním. Konají se vždy první neděli po 5. srpnu - svátku Panny Marie Sněžné. A tak se ani naše dnešní poutní slavnosti neváží ke kostelu, který je zasvěcený sv. Mikuláši, ale k mariánské kapličce na Santonu.
Pověsti z bitvy tří císařů
Soška Panny Marie
Kopec Santon se stal opěrným bodem na levém křídle francouzské armády. Při opevňování kopce byla kaplička rozebrána a materiál použit při stavbě okopů pro francouzské kanóny. Dřevo z kaple posloužilo jako potrava pro oheň, u kterého se v předvečer bitvy ohřívali francouzští dělostřelci. Vojáci vhodili dřevěnou sošku Panny Marie z kapličky do ohně, ale ta snad zázrakem neshořela. Našli ji místní lidé po bitvě v popelu, nepoškozenou. Byla přenesena do tvaroženského kostela. Ještě v XIX. století byla údajně odeslána do Rakouska k restaurování a do Tvarožné se prý již nikdy nevrátila. Jiná verze říká, že sošku napadenou červotočem dali věřící opravit přímo v Tvarožné, při opravě se ale rozpadla. Byla pořízena nová soška, která je v kapličce dodnes.
Voják v komíně
Jinou pověst známe z podání Jana Švábenského, který ji slyšel od své babičky. Při šarvátkách prchal francouzský voják ve snaze se zachránit před dvěma ruskými kozáky. Ukryl se v domě číslo 20, u Šlezingrů. Schoval se do komína, který měl otvor v místě ohniště dost široký. Zde ho kozáci našli a ubodali kopími.
Hopsající selka
Při opevňování Santonu potřebovali Francouzi přípřeže, aby pomohly vytáhnout jejich unaveným koňům děla do palebných postavení. Vtrhli do domu číslo 22 a protože se nemohli domluvit, sekal divoký francouzský důstojník palašem do příčného trámu v kuchyni. Záseky tam potom byly ještě po mnoho let.
Francouzi také prohledávali chlévy a stodoly, aby získali pro svoje koně krmení. Tak hledali také u Zelinků, kde zastihli jen nahluchlou babičku. Křičeli prý „babo, ovsa“. Babička jim nerozuměla. Myslela, že říkají „hopsa“, a tak pokaždé vyskočila, jak mohla nejvýše. Vojáci se divili a po chvíli pochopili, že jim nerozumí. Ukazovali na koně uvázané u plotu a naznačovali žvýkání, až stará žena pochopila, že žádají ovsa pro koně. Když ho dostali, byli spokojení.
Napoleonův sloup
V rohu kapličky je v podlaze zabudovaný trámek. Říká se, že je to týž, u kterého měl císař Napoleon uvázaného koně, když při obhlídce bojiště před bitvou vyjel na vrchol kopce.
Francouzská jména
Jako dodatek k pověstem lze zařadit tvrzení, že právě od bitvy v roce 1805 se v obcích mezi Brnem a Slavkovem vyskytují francouzská jména. Je potvrzeno, že po bitvě se zde, se souhlasem zemského gubernia někteří zběhové a ranění z Napoleonovy armády opravdu usadili. Ale spousta jmen zde byla již dlouho před rokem 1805. Vždyť vojska křižovala Moravu od nepaměti, usazovali se zde obchodníci, šlechtici, političtí i náboženští emigranti.
A proto se dodnes vyskytují ve Tvarožné a v okolí jména: Audy, Burget, Čikl, Gale, Hodaň, Irain, Machain, Mercineri, Remeš, Šalé, Tměj a další.
Původ jména Gastl
Vysvětlení původu jména místní části Gastl má reálný podklad. V r. 1896 zde byla v domě číslo 6, který patřil Janu Kalábovi, zřízena první pošta. Dům stál na začátku ulice vedoucí do Kroukartí. Na stěně měl poštovní schránku, německy der Kasten. Zkomolením tohoto slova vzniklo postupně pojmenování Kastl - Gastl. Možná, že to bylo opravdu tak. Bývalý předseda MNV Metoděj Omasta chtěl tento zažitý název nahradit jiným: Podzámčí. Snad proto, že se tato část obce nalézá nejblíže od místa, kde prý stávala tvrz.
Pověsti, které mají vztah k obci nebo k bitvě, se předávaly ústně i písemně. V každé z nich nalezneme zrnko pravdy. V některých příbězích dostávají smutné události humorný nádech, tak si vždy pomáhali lidé v časech nejhorších. Pověsti jsou jakýmsi dokreslením faktů shromažďovaných historiky a výrazem zájmu prostých lidí o minulost svého kraje, své obce.
PRAMENY:
Tvarožná, Santon a bitva tří císařů, František Gale, František Kopecký, vydala obec Tvarožná v roce 1998.
