P. Václav Bartošek
1787–1813 Wenzel Bartošek (*1750 V. Újezd, o. 1777 +1813 Božice)
Protocolum domesticum – Farní kronika uvádí:
Kůr byl nejprve dřevěný, v roce 1794 byl s patronátním, konsistoriálním a vládním svolením za faráře Václava Bartoška úplně a z dobrého materiálu postaven s klenutím, načež v roce 1796 byly postaveny varhany s 9 rejstříky, pedálem,výzdobou a sochařskou prací za 300 zlatých s povolením shora jmenovaných. V letech 1815 a1849 byly opravovány, v roce 1852 byl udělán nový měch a pedál.
Věž byla v roce 1794 ke kostelu přistavena, o staré dřívější věži se modřické dokumenty v roce 1771 zmiňují, a že je – campanilo autiquisvima – prastará zvonička.
Hlavní oltář, postavený roku 1790, se stolem z černého mramoru pochází z bývalé kaple na kopci u Líšně, 2 postranní sv. Floriána a sv. Salvátora z bývalé kaple u vesnice Slatina, nad nímž je obraz sv. Vendelína. Obraz na hlavním oltáři, představující sv. Mikoláše byl zhotoven 1790 malířem H.Winterhalterem ze Znojma. Nynější obraz namaloval brněnský malíř Josef Haier na náklad dobrodinců za 160 zl v roce1859 a ?? obraz 1860 malíř z Brna Mathias Šťastný za 40 zl., polovinu dal dobrodinec a polovinu kostel. Obrazy na bočních oltářích byly opatřeny 1793 a přemalovány malířem Františkem Muzikářem. Obraz sv. Floriána dala namalovat panenská družina z Blažovic s pomocí obce u malíře Eduarda Kleina z Brna a dala obnovit oltář, obraz sv. Salvátora však byl roku 1859 malířem Josefem Haierem natřen fermeží. R. 1821 byly oltáře obnoveny a presbytář vymalován.
Ještě kolem roku 1771 kostel, kde bylo tehdy kromě oltáře sv. Floriána ještě 5 bočních oltářů, totiž sv. Roberta, sv. Barbory, Matky Boží, sv. Kříže a sv. Apolonie, (kdy byly zrušeny, není zaznamenáno), 1 stříbrnou pozlacenou monstranci 128 lotů, 3 takové kalichy s paténami, 1 měděný kalich s paténou, 1 pozlacené ciborium a 1 pacifikál (modřická dokumentační matrika 1771), avšak Francouzi, kteří r. 1805 uloupili z kostelních peněz 173 zlatých 9 ¼ krejcarů, poškodili 2 kostelní zámky a kostelní dveře z r. 1805 a 1806, (tenkrát byly do sakristie pořízeny nové dveře), neušetřili ani stříbro a 1810 bylo odevzdáno 276 lotů v ceně 366 zl 10 krejc. proti obligaci na 240 zl. 2 krejc. Úroky z toho byly tvaroženské obci s 82 zl 48x, které byly splatné od 13. června 1816 až 13. prosince 1821. Od r. 1806 byly znovu pořízeny potřebná roucha a gerátné nádoby – 1 stříbrný kalich a 1 paténa, 3 ornáty, 2 pluviály, 2 dalmatiky, měděná pozlacená monstrance, lavice a j. avšak v roce 1851 v měsíci únoru ztratil kostel, který mimo kolem kostela ležící hřbitov zrušený v r. 1831 nemá žádné vlastnictví, ale r. 1859 skrze farníky a dobrodince potom z církevního jmění na 1340 zlatých byl důkladně opraven, drzou loupeží bez vloupání 1 mariánské roucho s dobrými zlatými portami, 1 krásný ornát, stříbrné votivní mince. Tyto cenné věci byly uschovány v sakristii, která byla pod věží směrem na sever, velmi studená a vlhká. Pošívka z těchto věcí se našla v r. 1858 ?? při stavbě varhan na palachovém stropě nedaleko díry lochu – průlezu.
Za p. faráře Antonína Felixe byly se svolením konsistoře v Olomouci na zaplacení dluhů vzniklých při stavbě fary z kaple na Kopečku u Tvarožné bezúročně vypůjčeno 1 000 zlatých a p. farář Felix a jeho nástupci byli zavázáni těchto 1 000 zlatých uplácet. Po jeho smrti roku 1787 zůstal ještě dluh 625 zlatých. Aby se tento zbytek uhradil, byl při generální visitaci 6. září 1801 ctihodným panem biskupem brněnským Josefem ze Schrattenbachů naléháno, aby tehdejší farář Václav Bartošek a všichni jeho nástupci co možná nejvíce upláceli zbytek 625 zl. tak dlouho, pokud nebude úplně vyrovnán, načež pan Bartošek hned v následujícím roce na začátek dal 15 zl. a potom pokračoval.
