Co říká o historii Tvarožné Vlastivěda moravská

Jedním z nejznámějších a nejcennějších děl z historie Moravy je rozsáhlá řada publikací, tzv. Vlastivěda moravská. V r. 1997 to bylo právě 100 let od vydání jejího prvního svazku. Ve Vlastivědě moravské jsou zachyceny dějiny všech částí Moravy. Nechybí zde ani zpráva o historii Tvarožné.
V knize 700 let Tvarožné se nejstarší historií naší obce zabýval PhDr. Jan Skutil, CSc. a svoji kapitolu pojednal v širších souvislostech, kdy nejstarší historii zasadil do událostí, které v dávných dobách ovlivňovaly život na Moravě. Vzhledem k závažnosti informací získaných studiem Vlastivědy moravské a vztahujících se k Tvarožné považujeme za účelné jejich zveřejnění v této o deset let později vydávané publikaci doplňující znalost o dávné historii naší obce.
Do poloviny XIII. století byli obyvatelé Tvarožnic i Važanic národnosti české, stejně tak jako ve všech obcích kolem Brna a v Brně samotném. Ve Važanicích se pak vedle Čechů usadili i Němci a osada se postupně poněmčovala, zatímco ve Tvarožnicích k poněmčování obyvatel nedocházelo. Obyvatel německého jména a původu přibylo zejména za třicetileté války a do roku 1675 jich bylo ve Tvarožné jedna třetina. Tito se pak postupně zcela počeštili.

Ve Vlastivědě moravské, vydané Musejním spolkem v Brně roku 1897, je na straně 347 o Tvarožné uvedeno toto:
„Tvarožna, jak lid říká, ve spisech někdy Tvarožná, původně dvě starobylé osady Tvarožnice a Važanice, v údolí na obou březích potoka 266 m. n. m., jako blízké Podolí a Křičeň. Važanice na jižní straně s kostelem, Tvarožnice na severní, potom sloučené v jednu obec, východně od Brna 11 km, katastrální a politická obec 8,76 km2 (velká 12 1/3 lánu). R. 1656: 1559 6/8 m. I. tř. a 22 1/2 m. III. tř., 24 1/2 m. vinic, r. 1750: 1665 m. polí, 7 1/2 m. zahrad, 49 m. pastvin, luk po 128 vozů sena, 17 5/8 m. lesa, - domů z počátku XVII. století 54, po třicetileté válce 29 osedlých a 25 pustých s 579 m. polí a 2 1/2 m. vinic, r. 1673: 35 osedlých a ještě 19 domů pustých s 391 m. polí a 2 1/2 m. vinic, z osedlých bylo 22 Čechů, 13 Němců, z pustých 14 českých a 5 německých. R. 1715 byly pozemky nově rozděleny a r. 1713 bylo 9 sedláků, 27 1/2 lánů, 4 1/4 lány, 3 domy, 7 výměnků a 5 podruhů, v r. 1750 tolikéž sedláků, půllánů a čtvrtlánů, 7 podruhů, r. 1790: 60 domů, 370 obyvatel, r. 1834: 72 domů, 434 obyvatel (9 Židů), r.1869: 100 domů, 675 obyvatel, r. 1880: 111 domů, 731 obyvatel, samých Čechů a katolíků, r. 1890: 124 domů, 809 obyvatelů českých a katolických (m = měřice). Bývaly původně samostatným panstvím markraběcím. Nejstarší paměti praví o bývalých dvou dědinách:
1. O Tvarožnicích – král Václav darovav kapli sv. Prokopa na Starém Brně král. českému nejvyššímu písaři Veleslavovi, rozmnožil r. 1288 její statky ve Velaticích a dal mimo jiné „porostliny, které také u vsi Velatic leží, a někdy k naší vsi Tvarožnicům patřily“, král Václav II. (r. 1278 - 1305) daroval r. 1297 kostelu Panny Marie (potom sv. Cyrila a Metoděje na Dominikánském nám. v Brně ) „desátek ze dvora v Tvarožnicích“, současně kapli sv. Václava na Starém Brně „desátek ve Važanicích“. R. 1304 prodal rychtářství v Brně a věc naši (královskou) Važanice Vernhardovi, měšťanu brněnskému za 900 hř. gr. (hřivna = 64 gr.), ves se dvorem v ní a 4 popluží k němu patřící s lukami, lesy a jiným příslušenstvím, syn jeho poslední Přemyslovec Václav III. před svou smrtí (zavražděn v Olomouci r. 1306) potvrzuje ten list na rychtářství v Brně a dovolil Hynkovi z Dubé, purkrabí pražskému, aby si koupil od Vernharda „ves Tvarožnice“, rychtářství zůstalo tomuto měšťanu brněnskému a po něm je měl Jakub Ror od krále Karla potvrzeno s oběma těmito listy, kde se jednou píše „Važanice“ po druhé „Tvarožnice“.
Kostel Panny Marie dostal se roku 1322 králové klášteru na Starém Brně a tím desátek odtud, a r. 1325 ves Tvarožnice od Hynka z Dubé.
Klášter časem zapsal úroky „na svém zboží na Tvarožnici a na Velaticích“, jako před r. 1414 Janovi ze Želetavy.
2. O Važanicích zvláště praví nejstarší paměti r. 1297, že patřily také markraběti a dávaly desátek jinému kostelu než Tvarožnice, byly tedy obcí pro sebe. Patřívaly také jiným pánům. Když Tvarožnici měl již onen klášter, drželi páni z Lipé, zároveň i Kurdějov u Hustopeče. Jindřich z Lipé chtěje pochován býti v Králové klášteře, daroval mu půl vsi Kurdějova. Bratři jeho Bertold, probošt vyšehradský, Čeněk z Lípy, Jan ze Zvíkova a Jindřich, syn onoho Jindřicha z Lipé, chtějíce míti celý Kurdějov, poněvadž se tam vínu velmi dařilo, vyměnili si r. 1337 od kláštera tu polovici za celou ves Važanice se dvorem. Klášter propůjčoval také dvůr ve Važanicích jiným osobám, ku příkladu r. 1350 Janovi z Kladrub za 30 hř., nechav mu osení, 3 koně, 2 krávy, 6 ovcí a 6 kusů vepřového dobytka. Desátek měl klášter i Važanice, obdržev od královny Elišky r. 1323 onu kapli sv. Prokopa. Potom zajisté založil tu kostel a farní osadu. Farář ve Važanicích připomíná se od r. 1388.
Važanice byly tehdy poněmčené, známi jsou osadníci r. 1388: Muchniczer, Gredlar, Henlin řečený Gamareth, a 1 pole Praita (široké) tedy německého jména a původu, a ještě v XVII. století, kdy byly již Tvarožnice a Važanice spojeny v jednu obec, udržela se tu třetina všech obyvatelů německá. Později se počeštili nebo vystěhovali. Važanice se spojily s Tvarožnicí v XV. století, r. 1455 jmenuje se farář již „ve Tvarožně“. V češtině zachovalo se původní jméno Tvarožna, v němčině Bosenitz, jméno někdy Važanic. Králové klášter ji držel až do r. 1713, kdy koupiv panství oslavanské, prodal Tvarožnou a Velatice rytíři Janu Kristiánu z Freienfelsu za 28.000 zl. Tento připojil je nejblíže příštího léta k Líšni. Zapsány jsou v deskách jako samostatný statek. Hned r. 1715 dal všechny poddanské pozemky nově rozměřiti a připojil z nich větší louky „za dvorem, na soudnici a na Široké louce“ k panskému dvoru, dav poddaným „nějakou náhradu“.
Dvůr měl r. 1750: polí 601,5 m., zahrad 3 m., luk po 29 vozů sena a 10 vozů otavy. Vinice byly zrušeny a zasety obilím. Z hospody u silnice (tzv. Gerňa) platilo se vrchnosti t. r. 100 zl., z masných krámů 14 zl., domovního úroku zde 8 zl., 30 kr., ve Velaticích 15 zl., mlynář velatický 40 zl. Desátek platili vrchnosti jen z Tvarožny, ne z Velatic (zl. = zlatý, kr. = krejcar).
Poddanské povinnosti vůbec měli na statku tvaroženském podobné jako na panství v Líšni. V XVIII. století byli poddaní v Tvarožně povinni: dávat úroku ročně o sv. Václavě úhrnem 28 zl. 53 kr., úroku za slepice 13 zl. 30 kr., za přástku 14 zl. 42 kr., čihaři 2 zl., z vinic 49 kr., robotovati týdně: z lánu po 3 dnech 2 spřežně, z půllánu 1,5 dne, ze čtvrtlánu 3 dni pěšky, podruzi 1 den, ve žních od sv. Jana do sv. Václava všichni dvojnásobně, z lánu a čtvrtlánu celý týden, z Velatic platili úroku o sv. Janě 3 zl. 58 kr., o sv. Václavě 10 zl. 14 kr., místo slepic 9 zl. 45 kr., místo vajec 5 zl. 25 kr., čihaři 6 zl., z vinic 1 zl. 78 kr., za přástku 5 zl. 12 kr., a robotovati stejně jako z Tvarožny. Když byl vydán robotní patent r. 1775 a poddaní mohli si voliti mezi robotou předešlou a nově ustanovenou, zvolili si v Tvarožně onu starší, potom zdráhali se půlláníci robotovati. R. 1782 stěžovala si vrchnost líšeňská, že nechtějí ani dle starého, ani dle nového způsobu konati robotu, a půlláníci naopak, že je vrchnost v robotě velmi namáhá a předržuje. Dána jest dne 1. června 1782 z Brna odpověď, aby konali robotu dle staré povinnosti, jak si byli zvolili.
Z poddanství a robot se vykoupili, jako z jiných obcí panství Líšeňského.
Roku 1834 bylo tu:

Panských:
polí 234 jiter
luk 15 jiter
pastvin 1 jitro
vinic 2 jitra
lesa 2 jitra

Poddanských:
polí 1072 jiter
luk 49 jiter
pastvin 104 jiter
vinic 34 jiter
lesa 184 jiter

PRAMENY:
Tvarožná, Santon a bitva tří císařů, František Gale, František Kopecký, vydala obec Tvarožná v roce 1998.