Co říká farní kronika o historii kostela ve Tvarožné

V Kronice farnosti tvaroženské se dočítáme:

„Kostel zasvěcený sv. Mikuláši stojí na jižní straně nad obcí v bývalých „Važanicích“. Byl vystavěn v první polovině XIV. století, kdy obě bývalé osady Tvarožnice a Važanice se dostaly do majetku starobrněnského kláštera králové. Duchovní správce se od této doby také nazývá „farář ve Tvarožný“. To bylo r. 1322. Dříve zde stál starší kostel ve slohu románském a podléhal zaniklé moravské kapitule v Litomyšli.
O stáří a původu starého kostela nevíme ničeho, vyjma to, co v topografii Dr. Greg. Volného (v Brně r. 1860) biskupství brněnské, díl III. str. 483 stojí a co nám konservátor a kustos Františkova Muzea v Brně P. Trapp udal, že totiž patroni chrámu Páně byli:

• od r. 1297–? králové klášter na Starém Brně
• od r. 1325–1380 Jindřich z Lipé (otec a syn)
• od r. 1385–1520 králové klášter na Starém Brně
• od r. 1522–1678 klášter hradišťský u Olomouce
• od r. 1684–1714 klášter sv. Kláry v Olomouci
• od r. 1714–1819 rytíř Freienfels a 
• od r. 1819– – hrabě Belcredi.

Starý chrám byl ve stavu prabídném, stěny popukány, palachový strop dřevěnými sloupy podepřen, střecha shnilá, slovem: na zboření. Kostel procházel dalšími stavebními změnami a to hlavě při rozsáhlých opravách v r. 1700 a v r. 1794. Tehdy byla přistavěna nová věž a kostel patrně upraven podle barokového slohu. Svědčí o tom základy typicky barokové věže, odkryté při posledních opravách kostela v r. 1969. Podobu kostela připomíná do značné míry dnešní kostel v Praci, včetně hřbitova, který jej obklopuje. Ale náš kostel po všech opravách velmi rychle znovu zchátral a sešel tak, že hrozil sesutím. Příčina byla stále stejná: jílový podklad, nedostatečné základy a odvodnění. Bylo nutno celý kostel zbořit a postavit nový. To se uskutečnilo v letech 1880 - 1881. Na stavbu nového chrámu se pomýšlelo již delší dobu. Na rozkaz vysokoblahorodého p. patrona Egb. hraběte Belcrediho za faráře a čestného kanovníka vdp. Matěje Lavičky, nákres a rozpočet nové stavby civilním inženýrem Floriánem Zedníkem z Brna vyhotoven, avšak ke stavbě dle tohoto nákresu nedošlo. Když se dne 23. prosince 1877 nový farář Václav Kosmák do Tvarožné přistěhoval, bylo mu nejdůstojnější konsistoří rozkázáno, aby všemožně o novou stavbu kostela usiloval. Usilování však nebylo zapotřebí, poněvadž velkomyslný pan patron věci s velkou obětavostí se ujal, převzav předsednictví kostelního výboru dne 2. června 1879 a navrhnuv, by o vyhotovení plánu a rozpočtu stavitelský rada, konservátor a profesor stavitelství při brněnské technice p. August Prokop, požádán byl. Po častějším rokování usneseno dne 11. ledna 1880 stavbu nového kostela dle nákresu p. Prokopa podniknouti. Kostelní výbor složen byl z následujících pánů: p. Cyril Müller z Tvarožné, p. František Kaláb z Tvarožné, p. Pavel Štěpánek z Blažovic, p. Jan Skotálek z Horákova, p. Martin Kaláb z Velatic a p. Vavřín Sklenář z Mokré, jimž předsedal vysokorodý pan patron, místopředsedou byl František Kaláb. Usnesení učiněná ve smyslu shromáždění výboru dopodrobna provésti, svěřeno pánům: P. T. hraběti Egbertu Belcrediovi, p. Františku Kalábovi a vdp. Václavu Kosmákovi, faráři. V zasedání 17. května byla stavba p. Augustu Weissovi, staviteli v Brně svěřena. Na den nejsvětější Trojice Boží roku 1880 bylo dopoledne slavné rozloučení v starém chrámu Páně, Te Deum na poděkování za všechna dobrodiní a slavný kondukt za všechny zemřelé vdp. děkanem lulečským Antonínem Šubertem vykonán. V pondělí nato, dne 24. května obětoval farář Václav Kosmák poslední mši svatou v starém chrámu za všechny zemřelé a pak započalo s Pánem Bohem vyklízení s bouráním. Po celou dobu stavby byly služby Boží ve farské stodole, slušně k účelu tomu připravené, konány. Stavba postupovala tak rychle, že v neděli dne 31. října 1880 sv. kříž posvěcen a na novou věž vyzdvižen býti mohl, což se za veliké slávy stalo. Do báně pod křížem uložena pamětní listina a podobizny o stavbu velezasloužilých osob. Pamětní spis z pera vdp. Václava Kosmáka promlouvá do duše těm budoucím, kteří budou po létech číst jeho řádky (v obrazové příloze je faksimile listu V. Kosmáka). K tomuto textu jsou připojeny obrazy, pohled na chrám Páně a jeho vnitřek a fotografie významných osobností patronů kostela ve Tvarožné. Díky otevření věžní báně při rekonstrukci věže, můžeme po více jak 100 letech vidět tváře našich předků (viz příloha této publikace).
Na stavbu přispívali:

Mimo to, přispěli mnozí jiní dobrodinci po menších částkách. Nad jiné vzácným darem oštědřil nás sv. otec Lev XIII., uděliv nám na přímluvu proslulého misionáře p. Jana Votky S. J. a vysokorodého patrona za příležitosti Cyrilo-Metodějské pouti do Říma, bullou ze dne 12. července 1881, „privilegium pro hlavní oltář“. O provedení stavby má největší zásluhu p. architekt Prokop, který s neobyčejnou trpělivostí a láskou, všech prací bezplatně se ujal. Hlavní oltář vyřezal zdarma p. František Urbanec, mlynář z Líšně, též kazatelna a postranní oltář jsou zdarma od něho. Malbu vyhotovil akad. malíř p. František Schönbrunner z Vídnì, varhany jsou od p. Josefa Hauke z Uherského Hradištì. Socha Panny Marie na velkém oltáři, ovšem dùkladnì obnovená, pochází z kapličky na Kopečku. Posvěcen byl nový chrám Páně dne 9. října 1881 od veledůstojného P. kapitulního preláta Aug. Kiovského z Brna za asistence přečetné. Jako hosté byli přítomni: Dr. Alois Šrom, architekt Prokop stavitel a mnozí jiní pánové. Představení obcí a veškeré přifařené obyvatelstvo, jakož i nepřehledný počet lidu z daleka široka, s plesáním a radostí velikou oslavili tento den. Po přečtení byl tento pamětní spis podepsán a v plechovém pouzdře uschován a do oltáře vložen (do dnešních dnů je schránka v oltáři a čeká na vyzvednutí příštími generacemi).

„A teď pozdvihujeme srdce i oči k Tobě, Otče světel: zachovej dobrotivý Bože dlouho dílo rukou našich Tvé poctě zasvěcené. Ukazuj dlouhá léta, štíhlá věži, vůkolnímu obyvatelstvu tam vzhůru, kde pravý domov jest. Naplňuj, Duchu svatý pravou rozkvetlou zahradu, aby farnost zdejší pravé zahradě Boží podobna byla, aby pak všichni kdysi věčným jarem oblaženi a osvěženi byli. Ty pak, matko krásného milování, Panno Maria a ty svatý Mikuláši, velký dobroději, vy hvězdy naše, svatí Cyrile a Metoději, ty pravá matko lidu svatá Ludmilo, ty, štíte náš a kníže svatý Václave, ty, libostný a rajský květe svatý Aloisi, vy rekové slova Božího svatí Egberte a Christiáne, vy všichni vezměte se všemi anděli a svatými chrám tento v ochranu svou mocnou a kdyby zhoubný požár zrušiti chtěl tento stánek Boží, pak přispěj ty, svatý Floriáne a uhas mocnou svou přímluvou zhoubné plameny. Uhas také žáry v srdcích našich, by nás někdy nepálil věčný plamen, nás ni budoucích - amen.“

U starého kostela býval hřbitov až do r. 1831. Zabíral prostoru kolem starého kostela tam, kde stojí Kosmákův pomník. Nový hřbitov je vybudován jižně od kostela. K farní osadě byly a jsou přifařeny tyto obce: Blažovice, Velatice, Horákov, Mokrá, samoty Maxlenka a Rohlenka a obě myslivny mokerská a horákovská. Úhrnem asi 3.300 katolíků. Nejstarší známý tvaroženský farář je ve farní kronice uveden v roce 1360 Bocho, dále Václav r. 1388, farář ve Važanicích. Ale farář Jan roku 1455 se již podepisuje jako farář ve Tvarožné. V roce 1738 - 1750 zde působí František Šupler, významný spisovatel. Dále je znám farář Anton Ignác Felix z Jihlavy v r. 1750 - 1787. Další jsou: Václav Bartošek r. 1787 - 1813. Prožil zde bitvu u Slavkova r. 1805, za které byl kostel těžce poškozen a několikrát vojáky vydrancován (více než jiné kostely). Farář Ignác Mayer z Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod), zde působil v letech 1829 - 1850. Patřil k buditelské generaci katolických kněží. Jediný jeho hrob byl zachován ze starého hřbitova a je označen náhrobní mramorovou deskou ve zdi. V jedné řadě s ním patrně odpočívají ostatní duchovní správcové ze staré doby. V létech 1850 - 1877 byl zde farářem Matěj Lavička z Kameničky, čestný kanovník a současný děkan slavkovského děkanství. Po něm přišel v r. 1877 farář Václav Kosmák a působil ve Tvarožné až do roku 1893. Narozen r. 1843 v Martinkově u Moravských Budějovic, na kněze vysvěcen r. 1866 v Brně. Kaplanem byl v Moravských Budějovicích a v Hostimi. Samostatně spravoval farnosti: Biskupice, Řeznovice, Moutnice a po nich Tvarožnou. Po šestnácti letech na vlastní žádost pak odešel do čistě německé osady Prostiměřic u Znojma, kde po pěti letech dne 15. 3. 1898 zemřel. Příčina jeho odchodu se uvádí, že farníci již unaveni stavbou kostela, projevili neochotu opravit nemocnému již faráři ubohou faru. Rozloučení bylo plačtivé. Při něm Václav Kosmák teprve poznal, že ho měli všichni rádi, ale již se nedalo nic měnit. Dne 27. 4. 1899 byly jeho ostatky převezeny na Ústřední hřbitov do Brna a uloženy v jedné řadě hrobů spolu se spisovateli Františkem Sušilem a Matějem Procházkou. Spisy V. Kosmáka vynikají ušlechtilým duchem, věrným líčením povah a života našeho lidu a čistou mluvou. Proto se záhy staly velmi oblíbenými, zvláště jeho „Kukátka“.

Z dalších a posledních duchovních správců zde působili: Miloslav Simonides v létech 1901–1933, Antonín Straškrába v letech 1933–1943, P. Dragoun, P. Pivoda, P. Josef Soukup v létech 1944–1946, P. Václav Kosina v létech 1946–1950, Vnislav Fruiwirt v letech 1951–1953, František Adámek v létech 1953–1967. Od r. 1967 do současnosti spravuje farnost Metoděj Slavíček.
Od r. 1967 se znovu pilně pracuje na opravách kostela. Krásný kostel V. Kosmáka znovu utrpěl velké škody ve zdivu a byla ohrožena celá statika. Podle výroků doc. Ing. Mojmíra Cigánka a architekta Augustína Žlábka byl ještě více ohrožen, než bývalý kostel v Hustopečích, který spadl a zanikl. Pod vedením uvedených odborníků, péčí státní památkové správy, za přispění a velkého pochopení MNV ve Tvarožné, se začalo s nutnými opravami.
Podle plánů dpt. Josefa Daňka z Blažovic bylo vykopáno a uloženo důkladné odvodnění a kanalizace, začalo se s úpravou prostředí kolem kostela. Položení chodníku s nepropustnou izolací zabezpečilo stěny kostela. Před hlavním vchodem a pod základy věže byl vytvořen mohutný železobetonový věnec a základy byly podinjektovány betonem. Statické opravy vedl podle projektu doc. Ing. Cigánka prof. Vojtěch Lachman a osobně je řídil dpt. Josef Daněk.
Terén pod kostelem byl zpevněn mohutnou zdí. Byla vykopána studna do hloubky třinácti metrů a tak se snížila hladina podzákladové vody. K hraně základů po obou dlouhých stranách kostela položili stavebníci drenáž. Železobetonovým věncem na celé půdě kostela až po střechu byla připoutána odtržená věž k budově kostela, bylo zpevněno a zceleno roztrhané obvodové zdivo. Klenbu a utržené klenební pásy stáhli při opravě ocelovou konstrukcí a zalili betonovou skořepinou. Boční pilíře byly rovněž přitaženy ocelovými lany. Opravy se také dočkala vazba, vadné krovy a trámy byly nahrazeny novými. Sešlou břidlicovou původní krytinu nahradil měděný plech s novým dřevěným bedněním.
Po těchto pracích směly být konečně zavěšeny dva nové zvony „Cyril“ a „Metoděj“. Doplnily starý, historicky cenný zvon „Mikuláš“ pocházející asi z roku 1450, který bylo již nutné šetřit.
Většinu prací odvedli místní občané při dobrovolných brigádách v akci „Z“ za spolupráce MNV ve Tvarožné. Obětavou pomoc poskytli kostelní hospodáři Jan Chlup a František Kaláb, kteří spolu s farním úřadem vedeným nynějším duchovním správcem farnosti Metodějem Slavíčkem nešetřili času ani námahy. Pomáhalo i mnoho občanů z obcí Velatic a Mokré. Pod kostelem vytvořily ženy na místě pusté meze krásné alpinum, o které se vzorně starají a které budí obdiv všech návštěvníků obce.
Při rekonstrukčních pracích v létech 1967–87 byla zajištěna statika kostela i střecha hlavní lodi kostelní. Zůstala však ještě řada prací, které přišly na řadu právě v uplynulém desetiletí, tj. mezi roky 1987–1997. Především byly obnoveny vzácné dekorativní interiéry kostela. Malby interiérů podle původních šablon i barvami míchanými podle starých receptů jsou prací mistrů uměleckých řemesel. Interiér zkrášlily nové dubové lavice, které vyrobila firma Brtník z nedalekých Sivic.
Zdálo se, že je již vše vykonáno. Ale podrobný průzkum ukázal, že konstrukce štíhlé věže kostelní je napadena dřevokaznými houbami a červotočem, a tak nezbývalo, než zajistit generální opravu věže. Stalo se tak v roce 1996, kdy vyrostlo lešení až po samotný vrchol věže a věž byla důkladně opravena. Součástí poslední rekonstrukce se stalo nové pozlacení kříže, korouhve i báně. Z níž byly vyňaty dokumenty zakladatelů a znovu uloženy dokumenty určené příštím generacím. Jsou zaletovány ve dvou tubusech a snad budou příštím generacím stejnou vzácností, jako ty z r. 1881, které v této knize publikujeme. Finálním krokem můžeme označit instalaci elektrických věžních hodin, které vyrobila specializovaná hodinářská firma: Valla a spol. Vyškov.
Doufejme, že osvětlený tvaroženský kostel bude ozdobou obce a místem k tichému zamyšlení ještě po mnoho generací.

PRAMENY:
Tvarožná, Santon a bitva tří císařů, František Gale, František Kopecký, vydala obec Tvarožná v roce 1998.

Doplňující informace, historické dokumenty - rukopisy vztahující se k výstavbě nového kostela sv. Mikuláše: