Jaromír Crha
Jaromír Crha - tvaroženský rodák, divadelní a filmový herec
Jaromír Crha se narodil 4. ledna 1922 ve Tvarožné v domě č. 80 na Krhoně, který si většina starších občanů pamatuje jako dům rodiny Štosovy. Podle záznamu ve tvaroženské matrice jej 7. ledna pokřtil kooperátor tvaroženské farnosti František Kvasnička. Jeho otcem byl František Crha, syn stejnojmenného tvaroženského domkaře, povoláním úředník v Královopolské strojírně. Matka Marie se narodila jako manželská dcera Josefa Straky, domkáře a tesaře v Šebrově a matky Marie, rozené Šindelářové. Kmotry byli František Marek, lesní dělník ze Šebrova a jeho manželka Barbora. Sňatek rodičů se uskutečnil 2. února 1920 ve Vranově. Jaromír Crha absolvoval základní a měšťanskou školu a pak se vyučil slévačem. V kladenských železárnách prošel cestou od učně až po slévačského mistra. V roce 1945 vstoupil do KSČ.
Svoji hereckou kariéru začal v kladenském mládežnickém souboru Rotor a v pražském Divadle mladých pionýrů, které po válce pomáhal zakládat. Tam působil v letech 1945-1948. Poté přešel do Divadla mladých v Brně. Od roku 1953 byl v angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě. Toto divadlo pomáhal budovat i jako administrativní ředitel. V této funkci působil od 1. května 1953 a pak i v letech 1953/54. V následující sezóně v divadle zastával funkci administrativního správce a zároveň působil jako herec. Vytvořil přes sto šedesát pět divadelních postav. Byl zvláštním hercem. Podle svědectví současníků na něm na první pohled zaujala jeho malá postava, neuvěřitelně stavěná hlava a démonická tvář. Jeho prvními rolemi v Jihlavě byly radní Matěj Šumbal ve Stroupežnického „Našich furiantech“ s premiérou 26. června 1954 a Galileo Galilei v Brechtově „Život Galileiho“. Tato hra měla premiéru 28. dubna 1962. Jeho největšími postavami byl Kostelník v Drdových „Dalskabátech“, krejčí Fiala ve Stroupežnického „Našich furiantech“, španělský král Filip II. v „Donu Carlosovi“, Jago v Shakespearově „Othellovi“, Shakespearův bohatý žid Šejlok v „Benátském kupci“, profesor v Čapkově „Loupežníkovi“, Willie Clark v Simonově hře „Vstupte“, titulní postava v Hansencleverově „Posledním dobrodružství barona Prášila“ a titulní postava „Krále Leara“. Poslední Crhovou rolí v Horáckém divadle byla role lékaře ve hře Jiřího Menzela „Tři v tom“, která měla premiéru 3. října 1981. Jaromír Crha na jevišti často vystupoval brigádnicky. Ztvárnil i řadu pohádkových postav ve hrách pro děti. I přes zdravotní problém, kterým byla nedoslýchavost, patřil v jihlavském Horáckém divadle k nejpřednějším a nejdůležitějším hercům činohry. Zde je nutno dodat, že kvalitní naslouchátko v socialistickém Československu nebylo k sehnání a Crha jej složitě sháněl v zahraničí. Když jej sehnal, míval ho začesané ve zbytku rozčepýřených vlasů. Přístroj nefungoval dokonale a tak Crhovi pomáhalo i odezírání.
Filmoví režiséři si ho všimli až na přelomu 70. a 80. let. Hrál epizodní role starších mužů jako například děkana Kudláčka, kterého „vypeče“ bohémský baron Miloše Kopeckého v komedii „Náš dědek Josef“ z roku 1976. O rok později hrál kočího Antonína Kachlíka ve Vorlíčkově pohádce „Jak se budí princezny“ a staříka se psem v „životopisném“ snímku režiséra Oty Kovala „Julek“, který byl natočen v roce 1979. Naposledy hrál ve filmu o tři roky později (1982) v Rážově dobrodružném snímku „Poslední propadne peklu“. Životní roli mu nabídla televize. Režisér Jiří Sequens jej obsadil do známé hororové postavy šíleného otce Brůny, který sekerou zabije svoji manželku. Tu hrála Valérie Kaplanová. V této roli také donutí syna v podání Josefa Kubíčka k sebevraždě, zapálí svůj dům, pokácí stromy a sám se zabije. To je obsahem 26. epizody s názvem „Studna“ v dodnes kontroverzním normalizačním seriálu „30 případů majora Zemana“. Epizoda byla natočena podle námětu Jana Kováře a Jiřího Procházky. Crha se v ní sešel se známými herci Brabcem, Němcem, Mrkvičkou, Rážem, Zounarem, Geprtovou, Velenem, Myslíkovou, Řandou a dalšími. Seriál byl natáčen v letech 1974-1979. Režisér Jiří Sequens objevil Jaromíra Crhu do této role úplnou náhodou. Stalo se tak při natáčení jednoho z předchozích dílů zmíněného seriálu pod názvem „Pán ze Salcburku“, kdy se filmoval ovocný trh na jihlavském náměstí. „Já ho chvíli okukoval a říkám si: Jéžiš, to je ale zajímavý typ“, vzpomínal později režisér. Charakteristické neklidné kýváni vymyslel sám Crha. „On, jsa podivným člověkem už sám o sobě, se najednou začal kývat a mě se to strašně zalíbilo. A tak se kýval pořád“, dodával úspěšný režisér. Odvysílání „Studny“ Crhu proslavilo a kolegové v divadle ho kývavým pohybem v předklonu i zdravili. Zpočátku to vnímal jako legraci, ale pak ho to zlobilo. Jaromír Crha výjimečně spolupracoval s rozhlasem a s televizními studii. Účinkoval například v inscenaci „Přebytečná pravda“. Pracoval ve stranických a odborářských funkcích a v okresním výboru Mírové rady. V roce 1980 byl oceněn titulem „Zasloužilý pracovník kultury“ a v roce 1982 mu prezident republiky udělil státní vyznamenání „Za obětavou práci pro socialismus“. U diváků byl známý více svým obličejem než jménem.
Tvaroženský rodák a přední herec Horáckého divadla v Jihlavě Jaromír Crha zemřel po dlouhé a těžké nemoci 30. listopadu 1982 v Jihlavě. Bylo mu pouhých šedesát let. Rozloučení se zesnulým se konalo 7. prosince 1982 ve foyeru Horáckého divadla. Zprávu o úmrtí Jaromíra Crhy přinesly deníky Rovnost, Zemědělské noviny, Svobodné Slovo, Jiskra a Lidová demokracie. Jeho sestra Marie, narozená v roce 1925, byla také herečkou a hrála v letech 1955-1984 rovněž v Horáckém divadle v Jihlavě.
(Za ochotně poskytnuté podrobné informace (včetně fotografií) o Jaromíru Crhovi děkuji řediteli Horáckého divadla v Jihlavě panu Josefu Filovi a za matriční údaje naší matrikářce Dagmar Buchtové.)
František Kopecký
Další prameny:
https://www.csfd.cz/tvurce/16266-jaromir-crha/
