Vlastimil Blahák

*30. 1. 1905 +21. 3. 1979 

Narodil se 30. ledna 1905 ve Tvarožné v domě č. 43. Zde chodil do obecné školy. Maturoval na české státní reálce v Brně-Husovicích. Po studiu v letech 1923-25 v Hranicích byl vyřazen jako poručík ženijního vojska. Roku 1932 získal titul inženýra. V roce 1936 promoval jako doktor technických věd na Vysokém učení technickém v Praze. Od téhož roku studoval v Paříži s výhledem na generálskou hodnost v československé armádě. Mobilizace v roce 1938 ho zastihla při práci v generálním štábu naší armády.
Odešel do výslužby a zařídil se inženýrskou kancelář.
Za okupace se podplukovník ing. dr. Blahák zapojil do vojenských odbojových organizací v okolí Prahy jako zástupce velitele skupiny „Praha-západ“ a ve skupinách „Balabán-Mašín-Morávek“ a „Věrný pes“. 28. října 1941 byl zatčen a postupně vězněn v Praze na Pankráci, v Drážďanech a v Berlíně. Tam byl 30. listopadu 1942 odsouzen k trestu smrti. Po věznění v domě smrti v Plötzensee byl převezen do Brandenburku a odtud v únoru 1945 v rámci evakuace do Halle. Při dalším převozu se mu podařilo uprchnout a od 20. dubna se ukryl u příbuzných nedaleko Prahy. Od 2. května 1945 se podílel na organizaci pražského povstání. Po osvobození se stal zástupcem velitele Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Zároveň působil jako profesor na Vysoké škole vojenské i jako docent na technice v Praze. Po převratu v únoru 1948 byl z funkce odvolán a stal se pedagogem na Vysoké škole železniční v Žilině.
Zemřel v Praze, kde poslední roky žil se svojí rodinou.